Být učitelem si v hodině češtiny mohl vyzkoušet Vojta. Připravil si mooooc pěknou hodinu pro všechny sedmáky, včetně nové žákyně, Hany Smolíkové. Hodinu Vojta začal diktátem. Byl jednoduchý, jako tradičně o čtyřech větách. Hana samozřejmě zapomněla sešit doma, takže pan učitel se trochu zlobil. Při opravování to již bylo s Hanou trochu horší, oprava u stolu učitele trvala trochu déle, ale s nápovědou pana učitele si Hana našla všechny chyby a opravila je. Malůvky v sešitě již Hana jistě nikdy dělat nebude. To si bude do své smrti určitě pamatovat.
Zatímco ostatní děti četly báseň v čítance, Hana rozesílala papírky na všechny strany. Nutno dodat, že v tomhle byla velmi zručná, poněvadž pan učitel, ač měl podezření, Hanu nenačapal. Horší to bylo tehdy, když Hana nevěděla, kde spolužačka přestala číst, a tak plynule nedokázala navázat na správný verš. Trpělivý pan učitel naštěstí Hance ukázal místo v čítance. Pak přišla práce za tabulí. Tam šlo odůvodňování jako po másle, protože pan učitel ukázal, jak na to.
Vojta v roli učitele obstál na výbornou. Občas použil hlášky, ve kterých jsem se dokonce sama našla.
HS
Hlášky z hodiny:
„Vezměte si sešity.“ „Vy jste nám je asi nedal, asi je máte ve sborovně.“ „Nevymlouvejte se, máte je určitě u sebe.“
„Můžu to namalovat?“ „Je čeština, ne výtvarka.“
„Když budeš doma číst aspoň 10 minut, zlepšíš se ve čtení.“
„Necháte mě domluvit?“
„Kolik je hodin? V kolik zvoní? Dobrá, máme ještě 6 minut.“
„Kdo půjde za tabuli? Najde se nějaký dobrovolník, nebo mám někoho vylosovat?“
„Honem, honem, čím více budete zdržovat, tím kratší budete mít přestávku.“