Uzavření školy
(Ondřej Fišar)
Lavice se dosti mračí,
prázdnin snad už přece stačí.
Židličky tu v ústraní
pláčou snad i ze spaní.
Dětičky skáčou radostí,
že můžou dělat blbosti.
Nejlepší byl týden první,
dnes už mě však hýždě brní.
Celý den sedím u compu,
maximálně jednou z okna vykouknu,
a to jen jestli jde máti,
Fortnite i Call of duty přestanu hráti.
Ustlat, uklidit, umýt nádobí
a uvařit mamince čaj mátový.
ještě zvířatům dát žrádlo
a rychle pověsit prádlo.
Mamka už je za rohem,
nesu si úkoly s batohem.
Úkoly si udělám,
za comp zpátky usedám.
Jen menší problém mám,
češtinu s ruštinou většinou nestíhám.
Vymezený čas, to byl zas nápad,
kdo tohle vymyslel, přestávám chápat.
Chtěl jsem to odlehčit, ale teď vážně,
Covid-19 nemůžeme brát lehkovážně...
Roušku a rukavice bychom měli mít,
pokud se rozhodneme domov opustit.
Lukáš na název básně zapomněl, ale myslím, že ji můžeme nazvat: "Optimistická"
(Lukáš Bubela)
...
Dětičky jsou spokojené,
další volno nevadí,
nebudí se ze spaní,
rodiče jsou zoufalí,
až jim vlasy vstávají,
vládě to však nevadí,
roušky nám všem nasadí,
já sám se mám skvěle,
vir já pošlu do pr….
Také zapomněl na nadpis, a tak ji nazvu "Svědomí"
(Jarek Janulek)
...
Dětičky nehledají židličky,
protože se netěší do školičky.
Ale dobré to není,
protože jsme bez učení.